Chtěl jsem si hrát, zkoumat, objevovat své hranice i možnosti vzájemné interakce, ale nikde jsem nenašel dostatečně otevřený a bezpečný prostor, abych se do toho mohl pustit naplno. Proto jsem takový prostor vytvořil - pro sebe i pro druhé.

Vše začalo mojí první návštěvou kontaktní improvizace - nadchla mě možnost komunikovat tancem, skrze tělo, beze slov. Cítil jsem plnou přítomnost nás obou, místy sexuální napětí i hravost a radost v interakci s partnerkou.
Jenže zakrátko jsem zjistil, že potřebuji jít víc do hloubky, že tanec mi k plnému sebevyjádření nestačí, potřebuji cítit větší intimitu. Později jsem objevil další projekty (PlayFight, Respektující hra, ..), které pro mě posunuly možnosti lidského kontaktu a komunikace na novou úroveň. Mně to však nestačilo, stále jsem cítil, že se musím různě omezovat, protože jsem furt na někoho byl moc "hrr", silnej, náročnej, intenzivní, otravnej, otevřenej, chtivej a kdo ví, co ještě.

Nakonec jsem požádal kamarádku Renču, jestli by mi pomohla něco vyzkoušet. Strávili jsme spolu celý den v tělocvičně na žíněnkách a hledali způsob, jak si být skutečně blízko a zároveň se u toho cítit v bezpečí. Nejdříve jsme si jen tak povídali a tancovali, ale pak jsme se dostali na zem, "na všechny čtyři", a to se to teprve rozjelo. Vpustili jsme do hry naše vnitřní zvířata, očuchávali jsme se, plazili po sobě, koukali jsme se do očí, různě se po sobě váleli, stáli na hlavě, rvali se a blbli. Během téhle skvělé zábavy a krásného intenzivního spojení, jež nepotřebovalo slova, se začal rodit koncept Connection Game™, ke kterému teď zvu i vás, protože možná taky toužíte po opravdové blízkosti, stejně jako já.

Jsem čaroděj, terapeut, průvodce, místy sráč, prostě člověk, muž. Mám svoji odvahu i temné chvilky. Zajímá mě vše hluboké a skutečné, a i když z toho mám zároveň strach, stejně mi to nedá spát a musím tomu jít stále naproti.

Jindřich Širůček